Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


O předposledním dubnovém víkendu, nás čekal pěkný hasičský víkend. V sobotu jsme se vydali vstříc novince v podobě lyžařského slalomu do Horního Hradiště, v neděli jsme se vydali do Manětína na naši "oblíbenou" disciplínu požární útok CTIF. V sobotu ráno jsme se sešli v 12-ti mladých hasičích před hospodou. Po dlouhé době se s námi nevidal na závody Tomáš, který si dělal zdravotnický kurz. Proto nás jako hlavní kouč schytal Martin, dobře mu tak. To jsme ještě nevěděli, že nás čeká velmi dlouhý den s plno sluníčka (už bylo pozorovatelné první opálení). Hned na začátku nás čekala nová disciplína, kterou si na nás pořadatelé přichystali, byl jím již zmiňovaný lyžařský slalom, ale teď lyžovat, dyť nikde není sníh...Nikomu to nevadilo a šli jsme si zkusit, jak nám jde skupinový běh na lyžích. Přišli jsme na to, že nejspíš z nikoho z nás nový Lukáš Bauer asi nebude. Aspoň, že ty mladší dostali možnost opakování, Honzík se jako velitel neosvědčil, pravá noha není levá, jsme malinký a máme to občas ještě pomíchaný. Druhý pokus se již povedl lépe. Starším se pokus jakž takž vyvedl, ale na nejlepší, což bylo určitě podmíněno silným tréninkem, jsme dnes neměli.

slalom

mladší

starší

1.pokus

172,38

41,30

2. pokus

68,94

Už jsme se ale pomalilinku začali těšit na požární útoky. Ještě, že jsme zatím netušili, jak bude tento den dlouho trvat. Během dne se totiž dvakrát rozbila mašina, jednou se vrátila zpět na základnu, druhé umrtvení bylo konečné a musela být vyměněna za jinou. Byly připraveny dva stavy (jedna dráha pro starší, jedna pro mladší). Jelikož mladších družstev bylo jednou tolik než starších, tak se po dvou pokusech mladších rozběhli na jeden pokus starší. Mladší neběželi s moc velkými ambicemi, o to větší radostí po závodech oplívali. Honzík se naučil nepokládat košík na zem a dovedl držet v jedné ruce koš a druhou rukou si dát savec mezi kolena. Za první i druhý pokus ho vedoucí pochválili, jen tak dál....Oproti loňskému roku nezůstal kámen na kameni, Verča se přesunula z proudu na troják, Klárka vyměnila béčka za prouda, Honzík si zkusil košík, Jirka běžel levý proud a Lucinka zmákla spoj béčka na mašinu. Toto družstvo s velmi malinkym věkovym průměrem, kdy jediná Verča přečnivala, jinak druhá nejstarší byla "druhák" Klárka. Závody se tomuto družstvo velmi povedli. Jenom škoda, že se nepovedlo proudům udržet pro ně silný tlak a v prvním pokusu neudržel pořádně proudnici Jiřík, v druhém zase zamávala s proudnicí Klárka. Zlepšeným druhým pokusem jsme se dostali na celkových 21,93s. V mladší kategorii byl hned čtyřikrát překonán loňský rekord. Nejlepší čas "dubnových" útoků se zastavil na čase 15,96s. Kam se asi budou časy dále posouvat?? U starších se ukázala prozatímní slabost, tou je strojníkova síla. Ani při jednom pokusu se Vojtovi nepovedl nasadit savec na mašinu v požadovaném čase, který mu vyměřili Jícháč s Dominikem. Byli asi nadmíru rychlí, než obvykle. První pokus jsme vůbec nedokončili, s druhým jsme nemohli být vůbec spokojeni (čas 36,45 s). Proto máme ještě pořád co zlepšovat.

slalom

útoky

body

umístění

mladší

6.

7.

13

7.místo

starší

14.

8.

22

11. místo

To už se ale mladí hasiči z Horní Bělé těšili na večerní spaní na sále. V rámci přípravy na plamen, jsme využili situace, přemluvili vedoucí a spali jsme hezky společně všichni na sále. Mladší i starší, docela halda dětí. Tomáš s Martinem až z toho měli občas hlavu kolem, ale pizzy jsme v hospodě nevyprodali. To nás jediný mrzí. Dlabali jsme totiž o stošest a snažili se jich co nejvíc spapat. Kdy jsme ulehali ke spánku, ať radši nikdo neví, ale vidět už určitě nebylo a rodiče tentokrát doma usnuli dříve než my. Poslední mohykáni (skoro všichni) ulehali ke spánku kolem dvanácté hodiny. Ráno už na nás čekala snídaně. V hrníčku na nás čekal ovocný čajík a na rohlík jsme si mohli namazat marmeládu, sýr, paštiku nebo nutelu, která šla na odbyt nejvíce (proto ji příště kupte více). O půl desáté už jsme se začali naloďovat do aut přistavených rodičí a vyrazili na další závody do Manětína. Jenom chudák Viktorka musela volat dědovi, že nepřijede za ním, ale na závody. Přiště si to prosím Viki napiš, ať neděláš zmatky :). Do Manětína jsme přijeli skoro poslední. Dnes nás vedli Tomáš s Martinem a vytáhli nám startovní číslo 3. V prvním pokuse trvalo dlouho Jirkovi napumpovat vodu na uhašení domečku, ale s vypětím všech sil se podařilo. Uzly s námi ale zamávali a dostali jsme 80 trestných vteřinek. V druhém pokusu jsme chtěli ale čas zlepšit a všem ukázat, že na Horní Bělé a okolí rostou velmi šikovné děti. A povedlo se. Čas dráhy jsme posunuli na 126,15 s, k tomu tentokrát přidali jen 45 trestných vteřin a čas byl hotový. Je pravda, že se nám opět nepovedli nějaký ty uzlíky, ale my umíme chvilku zavázat tkaničky a lodní nebo ambulanční uzel je na nás trošku moc. A hlavně naše družstvo neházejte do žita, protože tuto disciplínu jsme na závodech běžeeli až na Honzíka všichni poprvé (Honzík běhal loni kapitána). A jestli nevíte, o co v disciplíně požární útok CTIF jde, tak nezoufejte, tady jde o všechno. Musíme natáhnout hadicové vedení, přeskočit příkop, prolézt tunelem, uhasit dům, zavázat uzle, určit věcné prostředky a i tímhle výčtem je to málo. Prostě se nám to povedlo a celkové 12. místo bylo úspěchem. Starší i druhý den docela zaváleli, co se nepovedlo to se nepovedlo, nedá se nic dělat ani svítit. Prostě tomu něco chybí, aby byly výsledky lepší. Hlavně ubrat trestné vteřinky, kterých jsme posbírali až až.  Do plamene ještě zmákneme pár věciček a zlepšíme se. No prostě musíme.

mladší:

kapitán: Matyáš (Vašík)   6- Lucinka   7- Jirka   8- Viki  9- Honza

starší "A":

kapitán: Nikola, 2- Mondula, 3- Dominik, 6- Renatka, 7- Týna, 8- Jirka, 9- Vojta

starší "B":

kapitán: Vašík (Matyáš),2 -David, 3- Jirka, 6-Ivča, 7- Aneta, 8- Denisa, 9-výpomoc

1.pokus2.pokusumístění
mladší168,52+80 = 248,52126,15+45 = 171,1512.místo
starší "A"92,03+45 = 137,0375,37+60 = 135,378.
starší "B"79,48+85 = 164,4875,44+60 = 135,449.

A to je konec dnešního příběhu....:D