Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


krajské kolo 2015

Krajské kolo hry Plamen Trnová

12. - 14. 5. 2015

Neuběhl ani měsíc a vracíme se na místo činu – do Trnové. Krajské kolo se totiž letos koná na stejném místě jako to okresní. Je tedy víc než jasné, jaké místo si uzmeme pro svůj bivak. U místní školky se nám zalíbilo. Namísto velkého červeného altánu sebou tentokrát máme jen malý zelený, který s sebou vozíváme na pohárové soutěže. Průběh pátečního večera se nijak neliší od toho minulého – kuřecí steaky k večeři, troška fotbálku, badmintonu, volejbálku, pohádka na dobrou noc. Jedinou výraznou změnou jsou noví členové cateringu – za chybějícího Radka Pešíka nastupují do kustodských řad Petr „Kuřízek“ Hájek a David „Dejvf“ Červený a nechybí ani pomocná ruka Pavly Plevkové.

Ráno není čas k chytání lelků. Bojové pomalování tváří červenou barvou (kluci kníry alá Eva Samková, holky červené nosy, trenéři, chůvičky a fanoušci pruhy na tvářích), rozdělení čtyřlístků, které se loni osvědčily, mezi závodníky a jdeme na věc. Náš tým je tentokrát složen takto:

Kristýna Červená, Lukáš Plevka, Tomáš Plevka, Filip Šípek, Tomáš Walter, Pavel Nágr, Matěj Kapr a stejně jako vloni výpomoc ze Všerub - Pavla Kelešová, Kryštof Kučera a Daniel Dvořák.

A začíná se klasicky štafetou 4 x 60 metrů. Nejprve si rozcvičíme hlasivky a vyzkoušíme rajrák i buben, když na dráhu nastupují naši kolegové z Manětína v kategorii starších. Náš první rozběh ve složení Pája kladina, Pavel břevno, Matěj minimax a Filip hadičky dobíhá v čas 50, 74s což je jednoznačně nejlepší výsledek v kategorii. I druhá parta, Tomula, Kryštof, Lukáš a Kikina, by si časem 58,78s první umístění uhájila. Sobota začíná opravdu slibně.

Další trať, kterou máme v plánu ovládnout, je ta útoku CTIF. Nechybí plácnutí pro štěstí před startem, kapitán Matěj podá hlášení, zapíská a vyrážíme vpřed. Kiki na svém tradičním postu zapojuje první hadici a koncovku podává Páje, na kterou za příkopem čeká Pavel. Po překonání břevna v hadicovém vedení pokračuje Tom Walter a za tunelem všem dokončuje opět Kikina. Lukáš s Danem mezitím pumpují, seč jim síly stačí a Filip s Kryštofem míří do terčů. Uvázat uzle, určit správné nářadí a seřadit se v cíli. Matěj zvedá ruku v čase 174, 18s a k tomu se nám přičítá 110 trestných bodů. To se nám zrovna nelíbí, umíme to mnohem líp. To ostatně dokazujeme druhým časem 78,12s s „pouhými“ 20 trestnými.

Nastává čas oběda a zaslouženého odpočinku. A následně dalšího skandování, bubnování a rajrání na podporu starších severoplzeňáků.

Odpoledne se neslo ve znamení štafet. V té první, rovněž nesoucí jméno CTIF, se nám více zdařil druhý pokus s výsledkem 91, 92 s, ve štafetě požárních dvojic naopak první, zvládnutý za 66,81s.

Sobota měla být zakončena závodem požárnické všestrannosti. První družstvo na trať vyrazilo pod zamračenou oblohou a zanedlouho se předčasně vracelo za deště. Zanedlouho po nich se na cestě ke hřišti objevil i chodící altán, skrývající před nepřízní počasí další závodníky a rozhodčí. Když vedení soutěže rozhodlo nepokračovat v závodu, bylo načase sbalit se a vyrazit směr Bělá. Dnes večer se totiž hned vedle trnovského hřiště koná bigbít a to opravdu není dobrá kulisa pro klidný spánek našich závodníků. Po delší době se tak zabydlujeme na pódiu hornobělského kulturáku.

Trenéři Polcík s Hotem mezitím upravují své vousy do vskutku stylové podoby. Každý si oholil jen půl tváře, neboť po dnešku jsme krajští „půlmistři“.

A pak už uprostřed žíněnkového ležení zapojujeme notebook a namísto vyprávění si pohádku promítneme. V hlasování zvítězili Tři bratři. Po takovém kině usínáme zrovna jako ta šípková Růženka…

Vstáváme naštěstí mnohem lépe, aby také ne, když na nás čeká velký den…

Po návratu do Trnové se rychle znovu vracíme do soutěživé nálady, obnovujeme bojové pomalování, červená barva doplněná tentokrát černou krásně ladí s našimi dresy. A hurá k dráze…

Požární útoky se tentokrát konají přímo na ploše fotbalového hřiště. Obsazujeme proto malý svah podél. Jako první jsou na řadě starší a tak opět hlasitě a zvesela povzbuzujeme manětínské.

A když přijde náš čas, zvyšujeme volume ještě o něco víc. Vrchní bubeníci Honza Nový a Jirka Kupka jsou dokonce přizváni ke komentátorskému stanu, aby předvedli, jak vypadá ukázkové povzbuzování týmu.

K základně přicházíme v tomto složení – košíkař Lukáš, strojník Polcík, na stroj připojí béčka Tomula Plevků, spoj béček má na starost Dan, trojákařkou je Kikina, céčkový spoj na levém proudu patří Matějovi, pravý proud Páje, levý Filipovi. Kustodi zatím odmetají vodu od kádě, pohodlí týmu vždy na prvním místě.

Polcík zahání nervy tancem letošního roku – Hlava, ramena, kolena, palce. A jde se na věc.

Nádrž druhého z terčů se naplňuje v čase 25,65s.

To je, zejména v porovnání s výsledky ostatních týmů, důvod k radosti! A celkové první místo? To už je takřka jistě naše.

Proto tak nic nebrání tomu, aby v druhém pokuse, kdy Tomulu Plevku střídá Tom Walter a Dana Kryštof, Polcík zrealizoval svůj nápad, ke kterému ho inspirovala značně promočená zem v okolí mašiny a kádě. Když se totiž ozývá výstřel a závodníci vybíhají, náš strojník k mašině přijíždí mokrou trávou po břiše! Což nám nebrání v tom ukončit pokus za 30,01s s, se kterými bychom zrovna tak obsadili první místo královské disciplíny.

Zlatým hřebem krajského kola pak je závod v běhu na šedesát metrů překážek. U dívek mezi sebou zápolily jen čtyři závodnice, dvě oplotské a dvě naše.

První místo si vybojovala Pája Kelešová, s časem 17,08s. Kikče se bohužel dnes nedařilo a oba pokusy skočily jako neplatné.

U chlapců máme zastoupení širší, stejně jako soupeř, kterým je však opět jediný sbor – tentokrát Chodov. Na našeho Filipa, největšího pamětníka plzeňských krajských kol, si ale nepřijdou. Obsadil první místo časem 16, 04s. Druhé místo patřilo jednomu z chodovských, na třetím stupínku ale skočil Matěj Kapr – 17,65s. Bramborový byl Lukáš (20,65s).

Poměrně vyrovnané jednadvacítkové časy měli Dan, Kryštof a Pavel na místě 7., 9. a 10. A naši benjamínci Tomové zdolali dráhu znatelně rychleji než minulý měsíc. Byly tak za námi i šedesátky a přišel čas vyhlášení…

Na nástup jsme přicházeli ještě obutí, k vyzouvání došlo až na místě. Jeden po druhém členové týmu přebírali ocenění za první místa ve všech disciplínách, Pája, Filip a Matěj převzali medaile v kategorii jednotlivců.

A pak nás čekalo nastoupení v plné sestavě, jak se patří s vlajkou i naším maskotem, krokoušem Tamarou. Kromě našeho „starého známého“, putovního poháru, dostáváme i krásná růžová trička. Jedno z nich oblékáme i Tamaře.

V a právě v nich probíhá i závěrečné společné focení s vítězem v kategorii starších, samozřejmě Manětínem. A tak severoplzeňáci opět ovládli krajské kolo… A protože se vloudila menší organizační chybička, vyměňovali jsme si pak vzájemně své medaile, aby odpovídali naší kategorii.

A co následovalo? Skákala celá Bělá, heja hej – protože KDO NESKÁČE, NENÍ BĚLÁK. Šampáňo teklo proudem a sluníčko, stejně jako většinu víkendu, svítilo jako o život. A tak trenéři, kustodi, chůvičky a rodiče vymysleli pro naše mistry správné zakončení dnešního dne – přeci u vody. Rodičovský předvoj vyrazil zjistit stav vody v lozském koupališti, který ukázal jako nevyhovující. Kuckáto obsazené našimi mistry zatím pomalu ale jistě dávalo celému dolnobělskému okrsku vědět, že Bělá zase vyhrála. Hlava, ramena, kolena… vyhrávalo o sto šest, vlajka vlála z okénka…

A tak jsme se nakonec všichni sešli u našeho oblíbeného Porajtu. Děti i trenéři se vrhli do vody, ostatní vše pozorovali z pláže. Byla to chvíle té správné vítězoslavné pohody…

A když jsme byli řádně osvěženi, vydali jsme se zpátky na tu naši Bělou. Trochu jako když jede svatební kolona. Jízda krokem a samozřejmě troubení. To už o nás věděl nejeden Bělák a vesele nám mávali. Jen cyklista, jedoucí před námi, to chudák asi moc nechápal.

Přemluvit velitele Luboše, aby stejně jako vloni z hasičárny vyjel s Tatrou a podnikl s námi jízdu mistrů, bylo tentokrát snazší. A dokonce nám ji přistavil přímo na hřiště. A tak jsme si vesnici projeli ještě jednou, udolávali zbytek svých hlasivek a zaskandovali třeba i pro pana starostu Peška, který nám přišel naproti.

Titul mistrů plzeňského kraje pro rok 2015 jsme tedy uhájili a pohár to, mimochodem, tentokrát přežil bez újmy.

tak AŤ STÁLE VÍTĚZÍ HORNÍ BĚLÁ!