útok CTIF v Manětíně
O pohár starosty SDH Manětín
27. 4. 2019
Už to tak občas bývá, že když je celý týden krásně a sluníčko praží o sto šest, v sobotu na závody se musí nebe zákonitě zamračit. Nebo alespoň tentokrát tomu tak bylo. Na hřišti jsme se scházeli poněkud vlažným tempem, ale nakonec jsme dali dohromady po jednom týmu mladších i starších. Ti první byli ochuzeni o účastníky sokolského přeboru v atletice, druzí o závodníky z řad dorostu, zápolící toho času v Pardubicích. Poprvé nás také doprovázela naše nejmenší budoucí členka týmu, Polcíkova Jůlinka v doprovodu maminky Zuzky .
Do Manětína tentokrát dorazilo méně družstev, než je zvykem – 15 mladších a 12 starších, čímž svítala naděje, že tu dneska budeme rychleji hotovi. Polcík se ujal role rozhodčího na věcných prostředcích a naši mladší se startovním číslem 9 se brzy mohli chystat na start, ve složení – kapitánka Adélka M., 6 - Štěpán, 7 - Kebab, 8 - Verča a 9 - Honzík. Adélka se sice bála, že nezvládne říct básničku a Kebab zase hned na začátku utíkal Štěpánovi s hadicí, ale přesto všechno se nám podařilo útok dokončit s časem lehce nad stovku a pětasedmdesáti trestnými body. Ve druhém pokuse jsme zpřeházeli posty, kapitánkou se nadšeně stala Verča, šestkou Adélka, sedmičkou Jindra (který těsně před tím spadl z prolézačky a natloukl si koleno, ale nakonec usoudil, že běžet zvládne), osmičkou Lucka a na devítce zůstal Honzík. To byl nakonec trochu kámen úrazu, protože ačkoli v prvním pokuse s pumpováním neměl větší problémy, tentokrát mu džberovka dala zabrat, a aby byl pokus zdárně dokončen, rozhodla se nakonec Lucinka vzít věci do svých rukou a s Honzou se prohodit. Byly za to sice trestňáky, ale domeček byl sestříknut v cuku letu. Čas ale bohužel nebyl lepší prvního pokusu.
Když se začali na start chystat starší, přihnala se přeháňka. Museli si proto dát pozor na kluzké trávě a zejména na lavičce. Sedmička Filip, Vašek, Lukáš, Kiki, Kebab, Tom P. a Radek zdolala trať zhruba za sedmdesát sekund, přidalo se k tomu však nemálo trestných, například za Radkův monolog na téma „sebral jsi mi hadici“. V mezidobí před druhým pokusem stihl déšť ustat a zase znovu přijít a naši závodníci v obměněné sestavě nakonec museli skoro ze startovní čáry prchnout přes hustým lijákem. Ani ten ale neměl dlouhého trvání a tak se na dráhu brzy vrátili. Bohužel, klouzalo to. A i když Kikina před břevnem zpomalovala sebevíc, smýkla se jí noha a dle svých slov „hodila pořádnou tlamu“. Ještě štěstí, že Lukyn běžící za ní ji pohotově přeskočil. Kikina se ale nevzdala, vyskočila zpátky na nohy a pokus tak mohl být dokončen. Krátce na to nás pod altán zahnaly dokonce kroupy a poslední dva týmy starších už svůj druhý pokus neabsolvovali. Začalo se rychle pracovat na vyhlášení, a když se počasí zase umoudřilo, mohli jsme si převzít diplomy i pytlíky popcornu. Za desáté místo v kategorii mladších a osmé v kategorii starších.